Jak si vybrat správný pozemek?

Narovinu řečeno: Zcela špatný pozemek pro stavbu rodinného domu asi neexistuje – tedy pokud se na něm vůbec stavět smí, a když návrh domu svěříte architektovi.

Jistě, že tu je nějaký ten vysněný ideál. Třeba pozemek v mírném svahu padajícímu k jihozápadu, z úchvatnými výhledy do okolí, kanalizací, vodovodem a elektrickou přípojkou v dosahu, s milými sousedy za plotem a v kultivované zástavbě. Ale popravdě řečeno, takových je pramálo. A obdivuhodných domů je na nich ještě méně.

Zalistujte si v ročence architektury, v nějaké knize o současných domech nebo v prohlížeči otevřete archiweb a podívejte se, na jakých místech zajímavé domy stojí a jak vypadá jejich okolí. Nebo ještě lépe – alespoň na pár z nich se zajeďte podívat, alespoň virtuálně. Jednak vás určitě překvapí, jak jsou domy jiné než na mediálních fotkách – architekti mnohdy prostřednictvím svých fotografů o okolí raději decentně mlčí. Ale především zjistíte, že když si na pozemcích ony domy odmyslíte, většina z nich má k nějakému vysněnému ideálu velmi daleko.

A právě proto na nich ty skvělé domy stoji. Kombinace ne zcela ideálního pozemku, slušného architekta a velkorysého klienta velmi často vede k překvapivému výsledku.

Místo pro dům vybírejte především srdcem. Musí vás něčím oslovit. Buď tím, že k němu máte nějaký osobní vztah. Nebo je na něm něco zajímavého – výhled, starý strom, zchátralý dům s působivou atmosférou. To, že se při první návštěvě dvakrát skutálíte z prudkého kopce, že ten výhled na protější stráň zalitou zapadajícím sluncem znamená, že tytéž sluneční paprsky současně nebudou dopadat do budoucího obýváku, nebo že má jeden ze sousedů opravdu hodně špatný vkus, mohou být pro rozhodování argumenty vedlejší. Což vám jistě potvrdí i váš architekt, kterého je dobré hned na první prohlídku místa přizvat.

My architekti ta neobvyklá místa máme rádi. Pro navrhování domů představují všechny nedokonalosti výzvy, se kterými se umíme vyrovnat a díky ním navrhnout zajímavý dům. Takový dům, který pak ještě o to více zdůrazní všechny původně neviditelné klady místa. Z prudkého svahu je náhle hezčí výhled, pod rozsochatým stromem ušetříte za stínění oken a ostatně i přímo pod zraky sousedů lze vytvořit dostatek soukromí. 

Norský teoretik Christian Norberg Schulz napsal před mnoha desítkami let knihu Duch místa. Její název, ať už v české podobě nebo coby latinské Genius Loci, prakticky zlidověl a architekti, stavebníci a dokonce i politici s ním nakládají mnohdy velmi volně. Ale podstata je skutečně taková, že na daném místě je potřeba najít něco charakteristického a následně to při návrhu domu využít. A jsem-li už u těch frází, platí i další, architekty velmi oblíbená: že je to právě místo, co určuje děj – a tedy i podobu budoucího domu.


Jednou jsem s klientem navštívil takovou tu typickou lokalitu nacházející se v okolí každého města či větší vesnice – úrodné pole rozparcelované na stavební pozemky. Jeden jako druhý. Vůbec jsem nechápal, že si klient dovedl vybrat ten zdánlivě nejlepší a právě na ten mě vedl. Jenže mě zaujal jiný – jediný, na kterém stál mohutný stárnoucí kaštan. Klient to nechápal. Ten pozemek nikdo nechtěl, protože strom bude stínit, padá z něj listí a byť je dosud zdravý, dříve nebo později bude vyžadovat péči. Po pár dnech se mi ozval. Pro parcelu s kaštanem se rozhodl. A co víc, poté, co jsem ho na ten strom upozornil, začal u něj místo problémů nacházet samá pozitiva. Ze spolupráce nakonec sešlo, ale stejně si myslím, že si teď ve stínu kaštanu lebedí v pozdním odpoledni. Nebo kdo ví, možná už jeho dřevem druhou sezónu topí v krbu a opodál roste kaštan nový. Ale každopádně, pokud tam ten dům pod kaštanem skutečně postavil, určitě je jiný, než všechny v sousedství.


Dům by neměl mít okna orientována na sever. To je jedna ze zásad daná dnešní honbou za energetickými úsporami. Pravda je taková, že pokud si zamilujete výhled na prosluněný horizont, nějaký ten únik tepla snadno oželíte. Vzhledem k dnešním izolacím a kvalitním oknům se stejně nebude jednat o nic dramatického. Tak tomu bylo třeba u domu, který jsme s Kamilem Mrvou navrhovali na k severu se svažující pozemek v Pržně u Vsetína. A někdy dokonce nevadí, že je ten severní svah i prudší – a tedy se už opravdu zdá, že do domu sluneční světlo nedostanete vůbec. Právě v takových podmínkách navrhli architekti ze studia Querkraft nedaleko Vídně dům, ve kterém je naopak světla habaděj – a co víc, dům je vlastně postaven právě kolem onoho vzácného proudu slunečního světla, které proniká do domu rozměrným prosklením na jih orientované střechy.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s